Jelikož je mým oborem zdraví, ráda bych Vám ukázala, jak se snažím s dětmi mluvit o věcech, které se ho týkají. Prosím neberte to jako dogma. Jsou to jen mé osobní zkušenosti a postřehy. Mohou sloužit jako inspirace, nebo třeba i jen jako utvrzení, že se s dětmi domluvit lze.
Maminko my chceme dobrůtku, limonádu, zmrzlinku, maminko mě bolí to a to, vodu nechci, fuj. Znáte to? V první řadě bych ráda uvedla na pravou míru, že nejsme žádní „extrémisté“. Jsou ale věci, které jsou pro mě moc důležité a chci, aby děti pochopily, proč tomu tak je. Nechci, aby to bylo stylem“: Protože jsem to řekla.“, nebo ještě hůře: „Tomu bys stejně nerozuměl, proč to tak je.“
Když to vezmu ale úplně od začátku, nikdy jsem nebyla maminka, co na děti šišlá, vymýšlí kdejaké zdrobněliny a jiné hlouposti. Už s miminkem jsem mluvila jako s kýmkoliv jiným, s člověkěm sobě rovným.
Stejně ti to miminko nerozumí, tak proč mu to vysvětluješ? Slýchávala jsem dost často od svého okolí. HA, a já si myslím, že je to omyl. Myslím, že mi nejen rozumí, ale že je to pro něj i super základ pro další vývoj řeči.
Když nechcete, aby z dítěte rostl blbeček, tak s ním jako s blbečkem nemluvte a nejednejte.
Obě naše děti krásně mluví, ve větách, používají slovní spojení, kdy i babičky občas nestačí koukat. Mám na to i svou malou teorii. Když nechcete, aby z dítěte rostl blbeček, tak s ním jako s blbečkem nemluvte a nejednejte. Nemyslím to nijak zle a doufám, že se maminky neurazí. Spíš bych byla moc ráda, kdyby se na to, jak občas s dětmi mluví, zkusily podívat trochu jinak. A třeba, třeba se budou samotné divit. Myslím, že velkým omylem a chybou nás dospělých je, že děti hrozně podceňujeme.
No a v podobném stylu to máme i se vším ostatním. Dám Vám pár příkladů.
Od malička se snažím nepoužívat léky na srážení teploty. Malá dostala snad jen 2 x jako malé miminko a junior možná ani to ne (to už jsem objevila tkáňové soli). Už s miminky jsem si povídala stylem. „Ty můj miláčku nemocnej, ty máš teplůtku. Neboj maminka je s tebou, spolu to zvládneme. Tělíčko s něčím bojuje, víš? A my mu musíme dát šanci, aby tu nemůcku vyhnalo pryč. Ty seš tak šikovná holčička, jak to úžasně zvládáš.“ V noci jsem byla pořád s nimi a snažila se, aby věděli, že jsem tu pro ně. Povídala jsem jim to pořád dokola a dělám to dodnes.
Víte, co pro mě bylo naprosto překvapivé? Když měl můj tatínek oslavu 60tin, malá byla celý den nesvá. Večer teplota 39 °C, byla už úplně vyřízená a já ji navrhla, že dáme sirupek, abychom teplotu malinko srazily. A její slova: “Maminko nechci sirupek, já to zvládnu, vyspinkám se z toho, ale moc prosím buď se mnou.“ Jako fakt? 3leté dítě? A ano, bylo to, jak řekla. Vyspinkala se z toho. Druhý den už byla teplota jen zvýšená a do dalšího dne zcela bez teploty.
Podobně to máme i s pitím a sladkostmi. Máme domluveno, že pití je voda. Už dávno jsem se jim snažila vysvětlit, že lidské tělíčko je hlavně z vodičky a nic jiného, než voda se jako pití nebere (více v článku ZDE). Dají si občas džus, limonádu, ale oba už moc dobře ví, že to není pití jako pití, ale spíš dobrůtka, nebo něco výjimečného. Na prosbu: „Mami mám žízeň.“, dostanou vždy vodu. A ano mají období, kdy zkouší, ale když řeknu ne, zatím (klepu kde můžu) to bylo v drtivém množství případů akceptováno bez větších scén.
Sladkosti jsou na tom podobně. Když jim nechci koupit lízátko, nebo pytlík tvrdých bonbónů, vždy jim vysvětlím proč. „Chcete mít zkažené zoubky? Víte, že tyhle věci jsou skoro čistý cukr a že je to to nejhorší na zoubky co můžete dostat? Co takhle zkusit třeba čokoládku?“ A světe div se, zabírá to. Když chtějí něco dobrého, dostanou čtvereček 70 % čokolády, gumového medvídka se stévií, nebo něco dalšího na čem se domluvíme.
Děti nejsou hloupé, jen chtějí mít možnost volby. Zakážu, ale nabídnu kompromis.
Občas, když se rozhlédnu kolem sebe, si říkám, že jsem matka tyran :). Ale většinou mě ten pocit rychle přejde. Nechci, aby si moje děti mysleli, že pít celý den šťávu a sladké pití je normální, nedej bože zdravé. Nechci, aby mlsaly 10 x denně a když jim náhodou nic nedám, dělali scény.
Chci, aby si vážili svého zdraví. Chci ale také, aby věděli, proč dělám to, co dělám. Proč je nechávám si teplotu (v rámci bezpečnosti) vybojovat samotné, proč nenechávám rozbité koleno zalepené x dní, proč mají pít vodu a čistit si zoubky. Ne proto, že jsem to řekla, ale protože se může stát to a to, když to dělat nebudou.
Každé dítě je jiné a na každé bude platit něco jiného. Každá maminka si musí najít tu svou cestu, svůj styl komunikace se svým dítkem. Možná to nebude hned, možná to bude i trochu adrenalin, ale nebojte se to zkusit. Vaše děti Vás možná hodně překvapí.
Mou snahou a posláním je ukázat lidem možnosti péče o své zdraví, léčbě nemocí, akutních či chronických a jejich prevence. Inspiruji je na základě svých vlastních poznatků a vědomostí vyzkoušet, jak co nejpřirozeněji a nejefektivněji, naučit své tělo hospodařit s minerálními látkami, tak nezbytnými pro jeho správné fungování.