Nespím! Už pár nocí nejsem schopna pořádně usnout. Hlava mi jede na plné obrátky a já ji nejsem schopná nijak ukočírovat. Dva roky „pandemie“ jsem se psychicky držela, ale to, co se děje poslední dobou mě už opravdu dost rozhodilo.
Hlavou se mi honí tolik otázek, na které se mi nedostává odpovědí. Spíše naopak, pořád přibývají další a další. Ubíjí mě to. Ta zloba, obviňování, ukazování prstem na ty dobré a na ty zlé, urážení, vyhrožování, vydírání od lidí, kteří se zasvětili chránit lidský život.
Jak hluboko jsme klesli. Nejsme schopni se navzájem respektovat, poslouchat, být lidmi. Všechny nás ovládá strach a na povrch vyplouvají naše nejhorší vlastnosti. Hrozně mě to štve (mírně řečeno), cítím obrovskou bezmoc, smutek, občas se mi až sevře žaludek, když si jen představím, kam až to všechno může zajít, čeho všeho jsme schopni.
Vůbec mi nejde o nějaké očkování, to je to poslední, co mě trápí. Mou důvěru si vakcína zatím nezískala. Nikdo za ni nenese zodpovědnost, do roku 2023 je vedena jako experimentální, to je pouze několik pro mě důležitých faktů. Nikdy bych ale nebyla tak opovážlivá, abych řekla, že nikdy.
NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY.
Ráda bych jen, aby to bylo mé rozhodnutí. Abych do toho nebyla nucena a mohla i bez něj žít normální život. Jsem sobec? Antivaxer? Popírač? Nikdy jsem netvrdila, že Covid není. Je tu a vypadá to, že už tu s námi zůstane. Vážně se to ale nedá řešit jinak než po zlém?
Co je důvod k tomu dát se očkovat proti nějaké nemoci? Strach z toho, že ji moje tělo nebude schopno zvládnout, že dřív, než na ni přijdu, může mít trvalé, či fatální následky? Nebo strach, že se už nikdy nikam nepodívám, nezajdu s kamarádkami na kávičku, dostanu výpověď z práce, přijdu o společenský život?
Jsem jediná, kdo má tolik otázek? Nechci jen bezhlavě poslouchat. Moc dobře vím, že pokud hledám informace a hledám opravdu dobře, vždycky najdu to, co chci. Co rezonuje s mou pravdou. Jeden odborný článek je pro, další proti a za měsíc je vše zase jinak. Kdo se v tom má vyznat?
Co mě teď trápí nejvíc?
To, co teď opět slyším ze všech stran. Nemocnice budou přeplněné a bude průšvih. Opravdu je očkování jediná možnost? Jako opravdu? Hlava mi to nebere.
Víte, že podle CDC se lidé dostanou na jednotku intenzivní péče přibližně 10. až 12. den od prvních příznaků (Zdroj: Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), ÚZIS)? Proč by se rizikové skupiny nemohli preventivně léčit už během těchto prvních 10 dní? Vždyť praktičtí lékaři mají kompletní chorobopisy svých pacientů a neměli by mít problém označit takového rizikového pacienta.
Opravdu nemáme v tom obrovském množství léčiv, které máme k dispozici žádné, které by mohlo předcházet možnosti hospitalizace, zmírňovat průběh u rizikových pacientů? Přiznávám, že nečtu úplně všechno, co se napíše. Nejsem si ale vědoma, že by se někde mluvilo, nebo realizovalo, nějaké významné, organizované zkoušení čehokoliv, co by sloužilo k domácí léčbě.
Vážně by to bylo o tolik dražší než následná nemocniční péče, s přepracovanými lékaři, sestrami, nedostatkem místa, uzavíráním dalších oddělení a odkládáním plánovaných zákroků?
Tohle je pro mě naprosto nepochopitelné. Není nic mezi tím. Bud mám lehký průběh a zvládnu to sám s Ibalginem, Paralenem a ostatními volně prodejnými léky, nebo hospitalizace. Proč, proč, proč??
Není odborník, jako odborník.
Druhý zásadní problém mám s interpretacemi týkají se očkování, s tím, jak funguje imunitní systém a dalšími odbornými věcmi.
Jak je možné, že se odborníci, studující a pracující v podobném oboru, s množstvím titulů před i za jménem nejsou schopni shodnout na tak základních věcech? Jak funguje imunitní systém našeho organismu, proč uznávat a neuznávat protilátky, proč je, nebo není prodělání nemoci dostatečným ukazatelem imunity?
Kdo tady rozhoduje, který odborník má pravdu? Proč jednoho poslouchat a druhého se snažit zdiskreditovat, označit za lháře?
Vážně si myslíte, že je normální mít v krvi protilátky na nemoc, se kterou jste se setkali před mnoha měsíci? Už jen čistě logicky! Není možné, aby nám v krvi kolovali protilátky proti všem virům, které jsme za život potkali. A už vůbec ne v „dostatečném“ množství.
Proč není možnost výběru?
Kdo chce, cítí se ohrožen, patří do rizikové skupiny ať se naočkuje. Proč ale nemůže být řešení pro nás ostatní? Pro ty, kdo se ze zdravotních důvodů očkovat nemohou. Pro ty, kdo žije zdravě, nekouří, nepijí, sportují, netrpí žádnou chronickou chorobou a lékaře potkávájí téměř výhradně na preventivních prohlídkách.
Takový člověk přeci z dlouhodobého hlediska zatěžuje zdravotní systém úplně minimálně. Netvrdím, že někdo takový nemůže mít těžký průběh a skončit v nemocnici. Pravděpodobnost těžkého průběhu je ale velmi malá a rozhodně nepatří mezi většinu.
I tak by měl mít takový člověk právo na plnou lékařskou péči bez uštěpačných poznámek typu: Může si za to sám, měl se nechat očkovat.; Jeho blbost, měl by si to zaplatit ze svého.; a mnoho dalších.
Taky byste si přáli, aby to všechno začalo dávat trochu smysl? Aby se život vrátil k normálu? Mám teď sice horší období, ale pořád věřím. Není to tak dlouho, co jsem četla jeden krásný citát:
„Na konci vždy vše dobře dopadne.A jestli to dobře nedopadlo,tak to potom ještě není konec.“
Mou snahou a posláním je ukázat lidem možnosti péče o své zdraví, léčbě nemocí, akutních či chronických a jejich prevence. Inspiruji je na základě svých vlastních poznatků a vědomostí vyzkoušet, jak co nejpřirozeněji a nejefektivněji, naučit své tělo hospodařit s minerálními látkami, tak nezbytnými pro jeho správné fungování.
Moc diky za clanek! Docela s nim souznim, kez by takovy nazor zastavalo vice lidi…. nebo alespon aby zde nevladla takova nevrazivost. 🙁 Btw. O imunite a covidu hezky pise i doktor Pavel Kolar, zrejme znate. 🙂