Ne, nedělám si srandu, myslím to zcela vážně. Jeden z prvních článků, které jsem chtěla napsat, byl právě tento, o teplotě. Na druhou stranu, jsem z něj měla dost strach, jelikož mám pocit, že je to vždycky dost emotivní téma. Tedy alespoň v mami-mimi diskuzích, kam občas zabrousím, mi to tak často přijde. Musela jsem si trochu ujasnit jak to pojmout, jak se správně vyjádřit, aby to bylo opravdu přínosné a hlavně abych byla správně pochopena.
Můj postoj k teplotě, nebo chcete-li k horečce, se vlastně také vyvíjel postupně a plně jsem si ho ujasnila až po v průběhu mateřství. Já sama na teploty moc netrpím, ale maminky mi dají za pravdu, že u dětí to je každou chvíli, rostou zuby, šestá nemoc, reakce na očkování, teplota se může přidružit vlastně k čemukoliv.
Teplota není nemoc
Zrovna včera mě dost překvapila diskuze na internetu, kde jedna maminka netušila, že od teploty měřené v zadečku miminka se odečítá půl stupně. Myslela jsem si, že takovéto „banality“ už ví přece každý. To mě trochu donutilo poupravit mou vizi tohoto článku a začít od úplného základu, byť to jsou pro mnohé z Vás „banality“. Ale jak nám říkali už ve škole, opakování je matka moudrosti:).
Teplota lidského těla v průběhu dne kolísá, nejnižší je ráno a k večeru může přirozeně stoupnout o 0,5 až 0,7 ºC.
O teplotě (horečce) mluvíme až od 38 ºC a výše, v rozmezí 37 – 38 ºC mluvíme o teplotě zvýšené.
Od teploty měřené v zadečku miminka se vždy musí odečíst 0,5 ºC, abychom získali reálnou teplotu těla.
Většina bakterií a virů ztrácí rozmnožovací schopnost a začíná hynout při 39,5 ºC.
Teplota je vlastně nejdokonalejší a ZÁSADNÍ REAKCE organismu na to, že se v těle něco děje, okamžitě aktivuje imunitní systém a ten se pouští do boje s „nepřítelem“. Když tělu tuto reakci zablokujeme, vezmeme, jak nás má chránit? Proto má snižování teploty tak zásadní vliv na naše zdraví.
Pro některé z Vás možná bude novinka, že teplota se obecně rozděluje na dvě fáze. Myslím, že hlavně u dětí je to celkem hezky pozorovatelné. Tedy alespoň já si toho u svých dětí všímám a vnímám to. Můžeme si to hezky ukázat právě na případu malého dítěte, třeba Pepíčka:).
První fáze teploty
- Teplota stoupá nad 39 ºC, Pepíček má studené ruce a nohy, má zimnici a chce přikrýt teplou dekou, necítí se dobře, bolí ho hlava, svaly.
- V této fázi se tělo snaží o dosažení optimální teploty k boji s nepřítelem.
- V průběhu prvního dne může teplota stoupat ve vlnách.
Druhá fáze teploty
- Teplota se většinou ustálí kolem ± 39,5 ºC, teplota už se nekoncentruje v těle, ale je vydávána ven.
- Pepíček už má teplé ruce a nohy, odkopává peřinu a celkově vypadá i přes vysokou teplotu lépe, možná brzo usne.
- Většinou během jednoho až dvou dnů teplota sama klesne do normálu.
Co se stane, když je v těle nějaká rychle se množící bakterie, vir?
Nechci tady zacházet do nějakých speciálních a odborných věcí, ale pro pochopení je důležité vědět, alespoň rámcově, jak to u nás funguje. Zjednodušeně řečeno, mozek dostane informaci, že se v těle děje něco, co ho může ohrozit, a proto vydá rozkaz zvýšit teplotu. Ta má za úkol zabránit množení nepřátelskému viru a zahubit ho.
Když se rozhodneme snížit teplotu medikamenty stane se následující věc. Lék na snížení teploty zastaví přísun informací o množení viru do mozku a ten vydá příkaz snížit teplotu. Celé je to v domnění, že virové množení bylo zastaveno, že je krize zažehnána. VIDÍTE V TOM TEN PARADOX? Lék nám nepomůže zastavit infekci, jen dá tělu falešný pocit, že je všechno v pořádku a viry se vesele množí dál.
Potlačování příznaků není léčba.
Jsme tak neuvěřitelně masírováni informacemi o zlé teplotě. Všude jsou reklamy na Panadol, Nurofen, Paralen s obrázky spokojených miminek a maminek. Mě už to teď přijde úsměvné, ale jako včera si vybavuji první teplotu své holčičky, kdy jsem se rozhodla to udělat jinak. I když jsem si byla zcela jistá svým rozhodnutím, měla jsem velký strach.
Strach z neznáma
Myslím, že málo kdo z nás už totiž ví, jak vlastně přirozeně teplota probíhá. Většinou při určitém čísle na teploměru automaticky sáhneme po prášcích, sirupech, aniž bychom nad tím nějak více přemýšleli. Dělají to tak přeci všichni, je to běžná praxe, tak se to má. Bohužel k tomuto nabádá i většina lékařů, i když pravda, najdou se už i tací, kteří se snaží šířit osvětu.
I když máte veškeré informace a přesvědčení, stejně ten první krok těžký je. Už jsem slyšela i názor, že nechávám děti zbytečně trápit a podobné řeči. Opravdu? Vážně si někdo může myslet, že maminku těší pohled na nemocné dítě? Ne netěší. Je mi mých dětiček ohromně líto a kdybych mohla, všechno trápení bych vzala na sebe. Je tu ale jedno velké ALE.
Jak jinak se má budovat jejich imunita, jak má sílit, jak má vědět jak zareagovat na to či ono? Asi jako je to se vším okolo. MUSÍ SE TO NAUČIT, MUSÍ SI TO NATRÉNOVAT. Jak bych jim jako máma, která pro ně chce v životě jen to nejlepší pomohla, kdybych jim od všeho automaticky ulevovala? Když jim totiž nedáme šanci se to naučit, bude se v tom jejich imunita plácat pořád dokola a situace bude stále horší.
Děti nastoupí do školky, nový kolektiv, hodně dětí, hodně různých bacilů. První velká zatěžkávací zkouška pro dětskou imunitu. Znáte to? Taky jsem to tak měli. První rok byla každou dobu nějaká rýma, kašel. Zvládli jsme to ale ve většině případů jen s tím, že zůstali doma v klidu a po týdnu hurá zpět do školky.
Možná si lidé myslí, že se rychleji uzdraví. Málokdo má přeci čas, nebo i prostředky na to, zůstat si doma a poctivě se léčit. Maminky musí chodit do práce a babičky nejsou vždy po ruce, aby pohlídali. Opak je ale pravdou,zbytečným potlačováním teploty jen nemoc prodlužujeme a ještě navíc bereme organismu možnost se něco nového naučit, zesílit.
Jednodušší cesta nemusí být vždy ta nejlepší.
Vždyť sami víte, že většinu věcí, které se naučíme a jsou nám v životě opravdu přínosné, se učíme převážně formu bolesti, ať už větší, či menší. Ano, spousta lidí si volí tu jednodušší cestu, bez překážek, bez bolesti. Otázka je. Dovede je tato cesta k opravdovému štěstí a spokojenosti?
Už když se učíme chodit, to je pádů, nebo jezdit na kole, těch rozbitých kolen a loktů. Nedá se to obejít, pokud se to chceme naučit. Ve vztazích si taky párkrát natlučeme nos, než zjistíme co opravdu chceme a najdeme pana pravého. Proč tedy nejsme ochotni tolerovat nějakou formu nepohodlí, nebo i bolesti proto, abych získali silnější a zdravější tělo?
Chápu, že v dnešní době instantních řešení je to pro mnohé nemyslitelné. Proč mám dítě nechat „trpět“ s teplotou, když mu můžu ulevit, zbavit ho nekomfortu? Já jsem si své protože už našla. Upřímně doufám, že jsem Vás malinko popostrčila k tomu, popřemýšlet o teplotě trošchu jinak a třeba si i najít to své protože. O nic jiného mi v tomto článku nešlo.
Závěrem bych Vás ráda pozvala k pokračování povídání o teplotě, které jsem se rozhodla sepsat zvlášť (Jak si pomoci při teplotě). Jsou totiž samozřejmě situace, kdy čekání není nejlepším, a už vůbec ne nejbezpečnějším řešením. Povíme si co při teplotě ideálně pro sebe, či dítě zajistit, kdy si rozhodně nezahrávat a volat doktora a trochu naťukneme i dalšího bubáka maminek, febrilní křeče.
Těším se na Vás.
Mou snahou a posláním je ukázat lidem možnosti péče o své zdraví, léčbě nemocí, akutních či chronických a jejich prevence. Inspiruji je na základě svých vlastních poznatků a vědomostí vyzkoušet, jak co nejpřirozeněji a nejefektivněji, naučit své tělo hospodařit s minerálními látkami, tak nezbytnými pro jeho správné fungování.